Pečárka zápašná (Žampion zápašný)
|
![]()
Foto: WiKi
|
Název | Pečárka zápašná (Žampion zápašný) |
Slovenský název | Pečiarka páchnuca |
Latinský název | Agaricus xanthodermus |
Kategorie | Houby Jedovaté |
Říše | Houby - Fungi |
Třída | Stopkovýtrusé - Basidiomycetes |
Řád | Pečárkotvaré - Agaricales |
Čeleď | Pečárkovité - Psathyrellaceae |
Doba růstu | Květen - Říjen |
Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) slovensky Pečiarka páchnuca je mírně jedovatá stopkovýtrusá houba z čeledi pečárkovitých. Méně lidí ví, že existuje i jedovatý žampion – po jehož požití můžete skončit v nemocnici na výplachu žaludku. PopisKlobouk je široký 50-100 mm, výjimečně i více. U zcela mladých plodnic je kulovitý (žaludovitý), později ploše sklenutý, méně masitý, čistě bílý, hladký a lysý. Někdy bývá na temeni popraskaný a zahnědlý. VýskytVyskytuje se v celém mírném pásmu. Fruktifikuje od května do listopadu. Roste obvykle ve skupinách, v lesích, parcích, loukách i zahradách. Dává přednost stanovištím bohatým na dusík Možné záměnyJako všechny bílé pečárky je možné i tento druh zaměnit za jedlé pečárky!
Odlišit je od pečárky zápašné je velice jednoduché. Existuje několik charakteristických znaků, podle kterých si zápašný žampion nelze splést s jedlým. Když zápašný poškrábeme na hlavičce nebo nožičce, okamžitě žloutkově zežloutne. Po chvíli ranka zašedne a vrátí se do matné podoby. Ostatní jedlé žampiony, například ovčí, když škrábnete, není poznat žádnou reakci, ale po čase poškozené místo lehce zežloutne. Jedlé žampiony voní krásně, většinou anýzem nebo po hořkých mandlích, nejedlý buď nevoní vůbec nebo po karbonu,“ říká Helena Hamerská, členka výboru České mykologické společnosti. OtravaOtrava se projeví 1–3 hodiny po požití, a to nevolnostmi a intenzivním zvracením. Žaludeční křeče jsou zákeřné v případě, že trpíte žaludečními vředy, pak hrozí jejich protržení. |
Zatím není vložen žádný komentář. |