Hřib medotrpký (bělostný)
Hríb horký  |  Caloboletus radicans

Hřib medotrpký (Caloboletus radicans (Pers.) Vizzini 2014) je nepříliš hojná nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Patří do skupiny barevných a modrajících hřibů dříve řazené do sekce Calopodes rodu Boletus. Vyskytuje se pouze v teplých listnatých lesích nebo na hrázích rybníků v nížinách a pahorkatinách. Pro výrazně hořkou chuť je nepoživatelný, někdy je uváděn i jako slabě jedovatý.

Výrazným poznávacím znakem je žluté zabarvení třeně a bílý až světle hnědý povrch klobouku.

Synonyma

• hřib bělostný
• hřib brotanový
• hřib kořenový
• hřib kříšťovitý
• hřib medotrpký
• hřib podezřelý
• modrák hořký
• modrák trojpásý

Popis

Klobouk o rozměrech 60 - 160 (220) milimetrů je v mládí bílý až šedavě bílý, plstnatý. Starší plodnice (zvlášť v důsledku deštivého počasí) či exempláře rostoucí na slunci mohou plstnatou vrstvu ztrácet a vykazovat béžový, krémový až nahnědle skvrnitý vzhled.

Rourky jsou v mládí světle žluté, později citronově žluté. U starších plodnic získávají žlutoolivový nebo žlutookrový odstín. Na řezu či otlaku modrají.

Třeň bývá na povrchu citronově žlutý (stářím bledne), v horní části často vykazuje červené nebo hnědočervené tečkování. Vyskytnout se může i načervenalý prstencový pásek. Žlutá (při dotyku tmavnoucí) síťka v horní části třeně může chybět.

Po rozkrojení nebo poškození dužnina modrá (modrozelený inkoustový odstín). V místech okusu nebo staršího poškození může být patrné růžové zabarvení. Chuť dužniny je po chvíli hořká, zprvu však může působit nasládle. Vůně je za čerstva nevýrazná, ve stáří nebo při zasychání však plodnice páchnou. Charakter zápachu bývá popisován různě, objevuje se přirovnání ke karbolu (fenolu) nebo častěji k močovině¹), případně bývá pach charakterizován jako nakyslý, nepříjemný a podobně.

¹) Močovina sama o sobě není cítit, typický zápach vzniká jejím bakteriálním rozkladem, při kterém se uvolňuje čpavek a další látky.

Hřib medotrpký často tvoří srostlice více plodnic.

Výskyt

Hřib medotrpký není příliš hojný, rozšířený je roztroušeně spíše v nižších polohách a pahorkatinách. Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, v parcích a na hrázích rybníků. Pilát jej uváděl mezi druhy xerotermních dubohabrových hájů na vápencích. Obvykle je vázaný na duby, méně často na buky či lípy. Podhoubí může na stejném místě vydržet řadu let. Plodnice se objevují od července do září.

Možná Záměna

Záměnu lze snadno vyloučit podle chuti dužiny, která je hořká (hořkost se nemusí projevit kamžitě při ochutnání, ale až po několika sekundách). Dalším znakem, který ale může chybět, je červené tečkování především v horní polovině třeně. Typickým projevem je zápach močoviny, který se objevuje během zasychání plodnice.

Vzhledově podobné mohou být:

• hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) - vzácnější než hřib medotrpký, prakticky vždy na vápencovém podkladě
• hřib plavý (Hemileccinum impolitum) - poškozená dužina nemodrá, třeň vždy bez síťky
• hřib žlutý (Neoboletus luridiformis v. pseudosulphureus) - klobouk převážně žlutý, stejně tak i dužnina, třeň vždy bez síťky
• hřib koloděj prvosenkový (Suillellus luridus f. primulicolor) - klobouk převážně žlutý, výraznější síťka na třeni
• hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. primulicolor) - xanthoidní forma hřibu satanu
• hřib kříšť (Caloboletus calopus) - výraznější červené zabarvení spodní poloviny třeně, spíše na kyselých podkladech