Václavka smrková
Podpňovka smreková  |  Armillaria ostoyae

Václavka smrková (Armillaria ostoyae) je rod stopkovýtrusých hub z čeledi Physalacriaceae, které parazitují na stromech (smrky a jiné) a rozkládají i mrtvou dřevní hmotu. Tato václavka smrková je nejrozšířenější.

Popis

Klobouk je 30-100mm široký,v mládí polokulovitý, pak až plochý, fialově hnědý až červenohnědý, s vytrvávajícími kuželovitými, tmavohnědými až červenohnědými šupinkami.
Lupeny jsou bílé až světle masové.
Třeň je 60-150x5-25mm válcovitý až kyjovitý, na vrcholu bělavý, níže červenohnědý až černohnědý s hnědými vločkami a zbytky bělavého vela.

Výskyt

Roste hojně, povětšinou v trsech na pařezech, živých i mrtvých kmenech jehličnanů (především smrků), vzácně i na listnáčích.

Nutná kulinářská úprava !!!

Oblíbené jsou zejména na nakládání do octa, na což se hodí hlavně mladé plodnice, výborný je také guláš z václavek nebo „fajnšmekři“ používají václavky do houbového aspiku.

Václavky jsou sice chutné houby, ale před konzumaci je nutné je nejméně 20 minut tepelně upravit při teplotě varu vody. Syrové nebo nedostatečně povařené způsobují zažívací potíže. Je zajímavé, že ne všichni lidé mají po václavkách problémy, předpokládá se, že zde hraje roli i alergie. Takže jste-li alergik, raději se těmto houbám vyhněte.

Možná záměna

Václavka smrková je v komplexu václavek ze všech nejlépe poznatelná. Roste především na smrku, vyznačuje se výrazně tmavě šupinatým kloboukem bez olivových tónů. Oproti tomu václavka obecná roste pouze na listnáčích. Praktický houbař se však nemusí vzrušovat – všechny druhy václavek jsou po delší tepelné úpravě jedlé a chuťově shodné.

Jediná podřadnější houba, se kterou si tuto václavku můžeme splést, je šupinovka kostrbatá, která je sice trochu tužší, ale jinak je jedlá, takže jejím sběrem nic nepokazíte.