Ucháč obecný (čertova houba)
Ušiak obyčajný  |  Gyromitra esculenta

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) je jedovatá, avšak druhdy sbíraná vřeckovýtrusná houba z čeledi chřapáčovitých, vyznačující se mozkovitě laločnatým kloboukem a rostoucí na jaře v jehličnatých lesích.

Synonyma

Lidové názvy: čertova houba, kačenka, kopeček, křapáč, smržice; na Slovensku např. murhle

Popis

Plodnice 50-100 mm vysoké a 50-150mm široké, i když se občas najde i větší kus.
Klobouk nepravidelně kulovitý až mírně kuželovitý s výrazně laločnatým a mozkovitě zprohýbaným povrchem, kaštanově hnědý až tmavě hnědý.
Třeň bývá 30-70x20-40mm velký, často viditelný až po vytažení ze substrátu, jamkatý, vrásčitý až brázditý a dutý, barvy bělavé.

Výskyt

Roste spíše nehojně na jaře (březen až květen). Hledat byste jej měli v jehličnatých a smíšených lesích, hlavně pod smrky a borovicemi, nejčastěji na holé půdě nebo v mechu a jehličí, též ale na kůrovině. Jen místy je hojný, zejména na písčitých půdách.

Použití a toxicita

Za hlavní účinnou látku bývá považována látka nazývaná gyromitrin, která se v těle rozkládá na vysoce toxický methylhydrazin. Jed působí především na trávicí ústrojí a játra, některé příznaky se podobají otravě muchomůrkou zelenou. Otrava se projevuje zpravidla 6-12 hodin po požití houby, zprvu trávicími obtížemi a zvracením, v těžkých případech pak zhruba od třetího dne následuje jaterní selhání manifestované žloutenkou až i jaterním komatem; otrava může být smrtelná!

V některých krajích je tato houba ovšem sbírána a pro svou lahodnou chuť připravována k jídlu, ba dokonce i prodávána na trzích, jak je tomu např. ve Finsku. V takových případech je však vždy nezbytně třeba řádné a dlouhé tepelné úpravy a spaření před další přípravou; voda slitá po spaření je rovněž jedovatá. Literatura však konsumaci této houbu pro její nebezpečnost, jakož i pro nemožnost odstranit jed vařením docela, zásadně nedoporučuje.

Možná záměna

• Velice podobný je ucháč obrovský (Gyromitra gigas). Liší se především světlejší barvou klobouku (spíše žlutohnědá, okrová či světle červenohnědá), méně výrazně mozkovitým zprohýbáním klobouku, krátkým a tlustým třeněm. Ucháč obrovský roste v jehličnatých i listnatých lesích a zásadně na tlejcím dřevě, tj. na pařezech, zanořených kořenech nebo i na zbytcích dřeva v zemi, takže působí, jako by rostl ze země; je vzácnější a jedlý. Spolehlivě se však oba druhy dají rozlišit poměrně obtížně, pokud nejsou určujícímu dobře známy.

• Dalším podobným druhem je velmi vzácný ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata). Jeho klobouk je červenohnědý, méně klikatě zvrásněný; roste v teplých listnatých lesích a je jedlý.

• Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula) vyrůstá v létě a na podzim především na dřevě jehličnanů, jeho klobouk je sedlovitě zprohýbaný, s povrchem hladkým neb pouze mírně zvrásněným.

• Jedlé smržovité houby - Všechny druhy smržů se ale liší svisle protaženým, oválným či kuželovitým kloboukem, jehož povrch je plástvovitě či žebernatě rozdělen v důlky, nikdy však není pokryt střevovitými laločnatými kličkami, jak tomu je u ucháče obecného.