Muchomůrka jarní (zbělená)
Amanita verna  |  Muchotrávka biela

Muchomůrka jarní (Amanita verna (Bull.) Lam. 1783) je smrtelně jedovatá houba z čeledi štítovkovitých. V České republice se vyskytuje poměrně vzácně, je však velmi nebezpečná, protože působí identické otravy jako muchomůrka zelená. Je velmi vzácná.

Popis

Klobouk široký 30-80mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený, hladký a lysý, trochu lepkavý, čistě bílý, nanejvýše uprostřed se slabým okrovým nádechem, s tenkým a hladkým okrajem.
Lupeny jsou dost husté, promíšené četnými krátkými lupénky, bílé u třeně volné.
Třeň je 40-100mm vysoký a 05-15mm tlustý, válcovitý, jen dole trochu kyjovitě rozšířený, křehký, v mládí plný, později uvnitř vyplněný jen řídkým pletivem a nakonec zcela dutý, bílý, v horní části na povrchu ojíněný a šupinkatý.
Z tenkého, blanitého, bílého závoje, který v mládí zakrýval lupeny, zůstává na třeni celistvý převislý prsten, který se ale později trhá a rozpadává. Dolní část třeně je ponořena do bílé, volné, blanité pochvy.
Dužina je tenká, bez výraznější vůně, pouze staré plodnice začínající odumírat dostávají nepříjemný pach. V klobouku je dužina měkce masitá, v třeni vláknitá.
Výtrusný prach je čistě bílý, výtrusy bezbarvé, kulovitě oválné až vejčité.

Výskyt

Muchomůrka jarní roste v listnatých lesích především na vápenatých podkladech od jara do podzimu.
Je velmi vzácná - V České republice je v současnosti znám výskyt pouze v rámci jediné lokality na jižní Moravě.

Otrava

Muchomůrka jarní působí faloidní otravy, které jsou po stránce průběhu i léčby prakticky identické s otravami způsobenými muchomůrkou zelenou, toxiny obou druhů jsou totožné. Rovněž statistické přehledy mezi nimi nerozlišují a uvádí je souhrnně jako otravy muchomůrkou zelenou.

Možná záměna

• bedla zardělá - hutnější klobouk, je bez prstencového závoje - má kroužek a nevyrůstá z pochvy
• muchomůrka bílá (Amanita phalloides var. alba) – větší plodnice, žíhaný třeň s níže položeným prstenem
• muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) – třeň pod prstenem odstále vláknitě šupinatý
• pečárka – jedlé druhy žampionů mají růžové až čokoládově hnědé lupeny a anýzovou vůni