Muchomůrka bílá
Muchomůrka bílá  |  Amanita phalloides

Muchomůrka bílá (Amanita phalloides var. alba), někdy muchomůrka zelená bílá, je poddruhem smrtelně jedovaté muchomůrky zelené. Jak název napovídá, plodnice této houby je celá čistě bílá. Proto je u nezkušených houbařů vyšší nebezpečí záměny se žampiony^. Je třeba mít na paměti, že žampiony nemají bílé lupeny, na rozdíl od muchomůrek. Vyskytuje se vzácně.

Popis

Klobouk o průměru 6–16 cm je zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý, tence a měkce masitý. Zabarvení klobouku je velmi proměnlivé, od toho dávat více pozor někdy je čistě bílý jindy do zelena. Části plachetky na klobouku většinou nezůstávají.

Třeň je dole kyjovitě ztlustlý, 7–15 cm vysoký a 0,8–2 cm široký. Je pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý. Vyrůstá z tzv. vajíčka (cípatě roztrhaná velmi tenká pochva někdy nazývaná kalich smrti) a ve své horní části má bílý visutý prstenec.

Lupeny jsou 0,8–1,2 cm vysoké, bělavé.

Dužnina je také bílá i když těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá, nemá výraznou vůni ani chuť, až u starších hub je vůně nasládlá (jako syrové brambory až med).

Výskyt

Muchomůrka bílá preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Na severní polokouli roste především v listnatých lesích od července do podzimu. Doprovází především duby, ale také habry a buky. Vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích. Vyskytuje se vzácně.

Jedovatost

Je stejná jako muchomůrka zelená. Její toxiny totiž působí dlouhodobě. Pokud muchomůrku zelenou sníte, překonáte první nevolnost s průjmy a nejdete k doktorovi, je zle. Jed začne nezvratně poškozovat játra i ledviny a dospělý člověk během 5-7 dnů umírá!