Muchomůrka červená
Muchotrávka červená  |  Amanita muscaria

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti.

Popis

Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami.

Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné.

Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou.

Prsten je široký, převislý, rýhovaný.

Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu.

Výtrusný prach je bílý.

Mytologický význam

Tato dobře známá houba je v Evropě symbolem lesní idyly, pohádek a jedovatých hub. Brali si ji obyvatelé Střední Ameriky, Kamčatky, ve středověku ve spojení s jinými rostlinami Evropané ale i jiní, kvůli jejím nepříliš známým halucinogenním účinkům. Dá se vlastně říct, že není jedovatá - v Česku je úmrtnost pouze 3%. Podle R.G.Wassona v ní má pravděpodobně původ i 3500 let stará droga soma, přinesená árijci do údolí Indu, která měla dát vzniknout mj. i tisíci hymnám véd. Byla také po mnoho staletí používána jako intoxikant primitivními severoasijskými národy. Jeden z největších problémů při pojídání této houby je to, že hranice mezi účinnou a smrtelnou dávkou je velmi úzká. Dávkování je navíc silně individuální, tzn. co je malou dávkou pro jednoho, může být posledním soudem pro druhého. Přesto je pochopitelné, že chudí Sibiřané používali tuto houbu jako způsob, jak alespoň na chvíli vypadnout z drsného prostředí, ale pro nás je nesmyslné hrát si s tímto nebezpečím, když máme k dispozici širokou škálu mnoha relativně bezpečnějších rostlin. Mezi zajímavé zvláštnosti patří, že prakticky nejedovatou střední část třeně někde i jí, nebo třeba že se klobouk položený na talíř červenou stranou nahoru a posypaný cukrem se používal k omamování much.

Kde a kdy sbírat

Muchomůrka červená (Amanita muscaria ) - Hojně rozšířená houba, která roste od července do září, někdy až do listopadu v lesích všech druhů, ale především v těch jehličnatých. Ranné muchomůrky jsou lepší a silnější. Roste v Evropě, Asii, severní Americe, severní Africe a Austrálii. Muchomůrka královská (Amanita regalis ) - Roste od srpna do října v podhorských a horských lesích, hlavně ve smrčinách, v celé severní Evropě.

Co sbírat: Pro intoxikaci jsou vhodné zejména malé muchomůrky červené z vyšších horských poloh, nejlépe s mnoha puntíčky. Tvrdí se, že muchomůrky z nižších poloh způsobují horší otravy. Podobné účinky by měla mít muchomůrka královská, potažmo i výše zmiňovaná muchomůrka panterová, ale ta je znatelně jedovatější a působí v menších dávkách.

Příprava: Sušením (zejména v teple) se kyselina ibotenová mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon, účinek se zvyšuje 5x až 6x a vedlejší účinky se snižují. Obvykle se muchomůrky konzumují tak, že se nakrájí asi na centimetrové plátky, usuší (na vzduchu nebo v troubě při 75 - 80 oC) a pak se polykají na jeden polk, srolované do kuličky, a to bez žvýkání. Tradičně se jedna velká houba světlečervené varianty vysuší na vzduchu nebo v kouři a poté sní.

Dávkování: Jedna velká muchomůrka nebo dvě malé by měly na intoxikaci stačit. Je lepší začít s menšími dávkami kolem 1/4 klobouku.

Poznámka: Nejbezpečnější způsob konzumace muchomůrky je pití moči někoho, kdo houbu snědl. To protože jedovatý muscarin a muscaridin narozdíl od muscimolu jsou metabolizovány a nejsou vylučovány. Na Sibiři, kde je tato houba vzácná a podle toho drahá, chudí jedinci často pijí moč bohatších, aby získali svou dávku. Také když na jejich shromáždění začnou účinky vyprchávat, tak pijí svou i ostatních moč.

Muchomůrka v léčitelství

Ve slovanských krajích se muchomůrkové klobouky používaly v lidovém léčitelství jako účinné mazání na bolavé artritické klouby. Muscarin, muscinou a mykotropin – které se dají využít v lidovém léčitelství ke zmírnění bolestí.

Příprava mazání je velice jednoduchá:

Hlavičky muchomůrek červených (aby měly co nejvíce puntíků) nakrájejte na tenké proužky, vložte do sklenice a zalijte vodkou. Vše řádně označte!!!! a nechejte v chladu po dobu tří týdnů. Po této době obsah lahvičky slijte.

Použití: Při deformaci drobných kloubů při artróze: Namočte plátěný hadřík do tinktury, zabalte do něho klouby, ruku vložte do igelitového sáčku, obalte ručníkem a nechejte působit přes noc. Po 1 měsíci zmizí bolesti, otoky a vaše klouby budou opět pohyblivé.

Obsahové látky

Muchomůrky obsahují kyselinu ibotenovou (?-amino-4-hydroxy-izoxazol-2 octová kyselina) (kyselina ibotová) - její obsah je 0.05% až 0.1% převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), kyselina ibotenová přepíná intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.); její deriváty; muscimol (pantherin) a muscazon (v malých množstvích), které působí převážně na CNS (Amanita pantherina obsahuje více muscimolu než Amanita muscaria ); muscarin (2-methyl-3-hydroxy-5-trimethylamoniumtetrahydrofuran), příbuzný acetylcholinu - 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu (je hlavní jedovatou složkou vláknic a strmělek), muscarin izoloval a jeho strukturní vzorec načrtl Fr. Kögl, ale není totožný s muscarinem popisovaným ve starších učebnicích chemie; mykoatropin. Můžeme se dočíst, že muchomůrka slámožlutá a možná též citronová obsahují bufotenin, halucinogenní ropuší jed. Muchomůrka slámožlutá má též v malých množstvích obsahovat muscimol.

Otravy muscarinové

Příznaky se dostavují za 10-30 min. - nevolnost, mlhavé vidění, bledost, pocení, slzení, slinění, zvracení, průjem, dušení, zúžené zorničky. Úmrtnost na otravu muscarinem je v Česku 4%, ale jedná se většinou o vláknice či strmělky.

Otravy mykoatropinové

Příznaky se dostavují asi za 2 hod. - opilost, mnohomluvnost, nápadné pohyby, příp. agresivita. V některých případech mrákotné stavy, halucinace, ze kterých se postižený opakovaně probouzí, až konečně usne. Bývá velmi vyčerpán, ale uzdravení přichází brzy a většinou bez následků.

Při otravě celou houbou se příznaky dostavují za 30-60 min. - bolesti hlavy, nevolnost, opojení, zuřivost, spánek. Jedná se o tzv. psychotonický (pantherinový) syndrom. Při otravě muchomůrkou červenou je standardním protijedem atropin.

Účinky mají zcela jiný charakter než psilocybin nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 - 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů. Nejprve dojde k třasu a škubání sebou, poté k ztuhnutí končetin. Potom přichází dobrá nálada a pocit spokojenosti. Za chvíli nastávají halucinace a bláznivé chování. Účinky se mohou projevit také jako polospánek s barevnými vizemi, nebo zvýšenou aktivitou, euforií, pocitem lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jestliže je člověk normálně hovorný, jeho řečové nervy jsou v neustálé aktivitě a on nedobrovolně vyzradí svá tajemství, plně při vědomí a chtě si je uchovat, ale bez moci jakkoli se ovládnout. Jiní běží nebo jdou zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtějí. Někdy člověk mluví ke svým vizím, se skelným pohledem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje - bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost. Je-li excitační stádium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém komatu, po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace. Dlouhodobé užívání může být debilizující.