Muchomůrka červená
|
![]()
Foto: WiKi
|
|
Název | Muchomůrka červená |
Slovenský název | Muchotrávka červená |
Latinský název | Amanita muscaria |
Kategorie | Houby Jedovaté |
Říše | Houby - Fungi |
Třída | Stopkovýtrusé - Basidiomycetes |
Řád | Lupenotvaré - Agaricales |
Čeleď | Muchomůrkovité - Amanitaceae |
Doba růstu | Červenec - Listopad |
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti. PopisKlobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý. Mytologický významTato dobře známá houba je v Evropě symbolem lesní idyly, pohádek a jedovatých hub. Brali si ji obyvatelé Střední Ameriky, Kamčatky, ve středověku ve spojení s jinými rostlinami Evropané ale i jiní, kvůli jejím nepříliš známým halucinogenním účinkům. Dá se vlastně říct, že není jedovatá - v Česku je úmrtnost pouze 3%. Podle R.G.Wassona v ní má pravděpodobně původ i 3500 let stará droga soma, přinesená árijci do údolí Indu, která měla dát vzniknout mj. i tisíci hymnám véd. Byla také po mnoho staletí používána jako intoxikant primitivními severoasijskými národy. Jeden z největších problémů při pojídání této houby je to, že hranice mezi účinnou a smrtelnou dávkou je velmi úzká. Dávkování je navíc silně individuální, tzn. co je malou dávkou pro jednoho, může být posledním soudem pro druhého. Přesto je pochopitelné, že chudí Sibiřané používali tuto houbu jako způsob, jak alespoň na chvíli vypadnout z drsného prostředí, ale pro nás je nesmyslné hrát si s tímto nebezpečím, když máme k dispozici širokou škálu mnoha relativně bezpečnějších rostlin. Mezi zajímavé zvláštnosti patří, že prakticky nejedovatou střední část třeně někde i jí, nebo třeba že se klobouk položený na talíř červenou stranou nahoru a posypaný cukrem se používal k omamování much. Kde a kdy sbíratMuchomůrka červená (Amanita muscaria ) - Hojně rozšířená houba, která roste od července do září, někdy až do listopadu v lesích všech druhů, ale především v těch jehličnatých. Ranné muchomůrky jsou lepší a silnější. Roste v Evropě, Asii, severní Americe, severní Africe a Austrálii. Muchomůrka královská (Amanita regalis ) - Roste od srpna do října v podhorských a horských lesích, hlavně ve smrčinách, v celé severní Evropě. Muchomůrka v léčitelstvíVe slovanských krajích se muchomůrkové klobouky používaly v lidovém léčitelství jako účinné mazání na bolavé artritické klouby. Muscarin, muscinou a mykotropin – které se dají využít v lidovém léčitelství ke zmírnění bolestí. Příprava mazání je velice jednoduchá: Hlavičky muchomůrek červených (aby měly co nejvíce puntíků) nakrájejte na tenké proužky, vložte do sklenice a zalijte vodkou. Vše řádně označte!!!! a nechejte v chladu po dobu tří týdnů. Po této době obsah lahvičky slijte. Použití: Při deformaci drobných kloubů při artróze: Namočte plátěný hadřík do tinktury, zabalte do něho klouby, ruku vložte do igelitového sáčku, obalte ručníkem a nechejte působit přes noc. Po 1 měsíci zmizí bolesti, otoky a vaše klouby budou opět pohyblivé. Obsahové látkyMuchomůrky obsahují kyselinu ibotenovou (?-amino-4-hydroxy-izoxazol-2 octová kyselina) (kyselina ibotová) - její obsah je 0.05% až 0.1% převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), kyselina ibotenová přepíná intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.); její deriváty; muscimol (pantherin) a muscazon (v malých množstvích), které působí převážně na CNS (Amanita pantherina obsahuje více muscimolu než Amanita muscaria ); muscarin (2-methyl-3-hydroxy-5-trimethylamoniumtetrahydrofuran), příbuzný acetylcholinu - 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu (je hlavní jedovatou složkou vláknic a strmělek), muscarin izoloval a jeho strukturní vzorec načrtl Fr. Kögl, ale není totožný s muscarinem popisovaným ve starších učebnicích chemie; mykoatropin. Můžeme se dočíst, že muchomůrka slámožlutá a možná též citronová obsahují bufotenin, halucinogenní ropuší jed. Muchomůrka slámožlutá má též v malých množstvích obsahovat muscimol. Otravy muscarinovéPříznaky se dostavují za 10-30 min. - nevolnost, mlhavé vidění, bledost, pocení, slzení, slinění, zvracení, průjem, dušení, zúžené zorničky. Úmrtnost na otravu muscarinem je v Česku 4%, ale jedná se většinou o vláknice či strmělky. Otravy mykoatropinové Příznaky se dostavují asi za 2 hod. - opilost, mnohomluvnost, nápadné pohyby, příp. agresivita. V některých případech mrákotné stavy, halucinace, ze kterých se postižený opakovaně probouzí, až konečně usne. Bývá velmi vyčerpán, ale uzdravení přichází brzy a většinou bez následků. |