Bedla vysoká (Bedla jedlá)
Bedľa vysoká  |  Macrolepiota procera

Bedla vysoká (Macrolepiota procera, někdy také Lepiota procera) je jedlá a velmi chutná stopkovýtrusná houba z čeledi pečárkovité. Je vhodná ke sběru a kulinářskému užití. K požívání je vhodný především klobouk, třeň je tuhý.

Synonyma

bedla jedlá, paraple, někde paraplíčko

Popis

Klobouk je široký 90-400mm, v mládí palicovitě uzavřený, protáhle vejčitý, později kuželovitě sklenutý až deštníkovitě rozložený s nízkým, zaobleným tmavším hrbolkem uprostřed. Mladé plodničky mají klobouk celý nahnědlý, růstem jeho pokožka puká a v soustředných kruzích se vytvářejí nepravidelně rozložené, odstálé, plstnaté, velké, hnědé šupiny. Pod nimi je pleťově světle hnědá plstnatá pokožka, která je na okraji klobouku světlejší.
Lupeny jsou bílé (bělavé), velmi vysoké (až 20 mm), husté, tenké, vyklenuté, u třeně volné (odsedlé) a na okraji klobouku zaoblené.
Třen je vysoký 180—400mm, přímý, dutý, dole cibulovitě ztluštělý, v mládí celý hnědavý, později rozpukaný. V horní třetině má bělavý, kožovitý, posuvný prsten s dvojitým ostřím.
Dužnina je bělavá, suchá a neměnící se. V klobouku je často jemná až vatovitá, ve třeni vláknitá. Příjemně voní, je velmi chutná a málo červiví.
Výtrusný prach je bílý.

Využití

Je to jedlá, velmi chutná houba a dnes ji houbaři běžně sbírají k jídlu. Výtečné jsou její klobouky obalované a smažené na oleji nebo ještě uzavřené plněné masem a zapékané. Je vhodná do houbových smaženic.

Výskyt

Bedla vysoká roste od července do října, někdy i do listopadu, nejvíce však v září. Často vyrůstá ve skupinách ve vysoké trávě lesních pasek, na okraji lesů listnatých i jehličnatých, nejvíce však ve smíšených lesích.

Možná záměna

Pozor na záměnu s bedlou ostrošupinnou (Lepiota aspera) nebo bedlou chřapáčovou (Lepiota helveola) které jsou smrtelně jedovaté a vypadají skoro stejně.