Latinský (vědecký) název Boletus edulis znamená v překladu „hřib jedlý“.
Další názvy
V České republice je dále znám pod lidovými názvy: bílý hřib, bílý kozák, červený hřib, doubravník, jalovcový hřib, nakládáček, smrčák, smrkovák a smrkovej doubravník. Pod označením „nakládačky“ se dříve na trzích draze prodávaly mladé bílé plodnice pocházející především ze smíšených smrkovo-dubových lesů.
Popis
Klobouk: průměr 50-250mm, polokulovitý později rozložený. V mládí bílý, postupně okrový až rezavě tmavohnědý.
Třeň může být 40-200mm dlouhý, v mládí břichatý, později až válcovitý, vždy světlejší než klobouk. Je celý nebo v horní půli pokrytý bělavou mřížkou.
Rourky přecházejí postupně od bílé, přes žlutou až po olivově (zelenavě) žlutou.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Dužina je bílá a má příjemnou chuť i vůni.
Chuť a vůně
Chuť i vůně jsou příjemné, hřibovité. Patří ke kulinářsky nejoblíbenějším hřibovitým houbám. Celkově skupina pravých hřibů - smrkový, dubový, borový i bronzový, jsou předmětem světového obchodu a nevyrovná se jim žádný jiný druh houby, kromě pěstovaných žampionů.
Výskyt
Lze nalézt v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích, občas i v parcích a zámeckých zahradách. I přes svůj název nevyžaduje vůbec přítomnost smrku, spokojí se skoro s jakýmkoliv stromem, především v kyselých smrkových monokulturách. V České republice se vyskytuje od nížin do hor, fruktifikuje od července do října, v příznivých letech se objevuje i na počátku prosince.
Možná záměna
- Njpodobnější je s Hřibem žlučníkem, k rozlišení stačí jen mírně okousit, protože je odporně hořký, ale jen nejedlý není jedovatý.
- Možná podobnost je s Hřibem satanem, ale ten má výrazně červenou nohu a je jedovatý.
- Další záměny nejsou nijak nebezpečné, jsou to houby jedlé, hřib smrkový bílý, borový, dubový, smrkový citrónový..ale tyto podobnosti již jsou také dost znát především v odlišných barvách klobouku.
|
