» Registrace
» Ztráta hesla

» Přidat houbu
Počet houbiček: 120

Muchomůrka zelená (hliznatá)
Muchotrávka zelená  |  Amanita phalloides

Kategorie: Houby Smrtelně jedovaté


Foto obrázek houby Muchomůrka zelená (hliznatá) | Amanita phalloides | Muchotrávka zelená
Foto: M.Růžek
Foto obrázek houby Muchomůrka zelená (hliznatá) | Amanita phalloides | Muchotrávka zelená
Foto obrázek houby Muchomůrka zelená (hliznatá) | Amanita phalloides | Muchotrávka zelená
Foto obrázek houby Muchomůrka zelená (hliznatá) | Amanita phalloides | Muchotrávka zelená


Název Muchomůrka zelená (hliznatá)
Slovenský název Muchotrávka zelená
Latinský název Amanita phalloides
Kategorie Houby Smrtelně jedovaté
Říše Houby - Fungi
Třída Stopkovýtrusé - Basidiomycetes
Řád Lupenotvaré - Agaricales
Čeleď Štítovkovité - Pluteaceae
Doba růstu Červenec - Říjen


Muchomůrka zelená, resp. muchomůrka hlíznatá (Amanita phalloides E. M. Fries, 1833) je považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky – způsobuje zde nejvíce smrtelných otrav, ti co otravu přežili se shodují na tom, že je i velice chutná. Je nejen prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasaženy důležité orgány (zejména játra). Amatérští houbaři ji mohou zaměnit se žampiony a dalšími druhy jedlých hub.

Popis

Klobouk o průměru 6–16 cm je zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý, tence a měkce masitý. Zabarvení klobouku je velmi proměnlivé, od bíložlutého přes žlutozelené až po zelenohnědé. Části plachetky na klobouku většinou nezůstávají.

Třeň je dole kyjovitě ztlustlý, 7–15 cm vysoký a 0,8–2 cm široký. Je pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý s málo zřetelnými zelenými šupinami. Vyrůstá z tzv. vajíčka (cípatě roztrhaná velmi tenká pochva někdy nazývaná kalich smrti) a ve své horní části má bílý visutý prstenec.

Lupeny jsou 0,8–1,2 cm vysoké, bělavé.

Dužnina je také bílá i když těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá, nemá výraznou vůni ani chuť, až u starších hub je vůně nasládlá (jako syrové brambory až med).

Jedovatost

Je považována za nejjedovatější houbu vůbec. Řadí se až na 2. místo světového žebříčku, navíc je ale nejzákeřnější. Její toxiny totiž působí dlouhodobě. Pokud muchomůrku zelenou sníte, překonáte první nevolnost s průjmy a nejdete k doktorovi, je zle. Jed začne nezvratně poškozovat játra i ledviny a dospělý člověk během 5-7 dnů umírá!

Průběh otravy

Po pozření muchomůrky zelené se amatoxiny rychle absorbují z trávícího traktu do krve a odtud pronikají do jater. Počáteční příznaky se však projeví až po poškození většího počtu jaterních buněk (hepatocytů), přibližně 8 až 48 hodin po požití. V této fázi má postižený celkové potíže; pociťuje únavu, žaludeční nevolnost, závratě, bolesti hlavy, pocit chladu až mrazení. Nevolnost se pak stupňuje, nastupují bolesti žaludku, doprovázené silným dávením a vodovitými průjmy, což vede k dehydrataci organizmu až oběhovému selhání. To bývá zejména u dětí bezprostřední příčinou úmrtí.

Pokud pacient tuto fázi přežije, dojde (obvykle čtvrtý den otravy) ke zdánlivému zlepšení, protože skončí zvracení i průjmy. V druhé fázi dochází k selhání jater a případně i ledvin. V případě silné otravy přestanou pracovat játra úplně a nastupuje celková apatie, přecházející do bezvědomí. Projevuje se tachykardie, pokles tlaku krve a rozšíření očních zornic. Smrt nastává v těchto případech obvykle 4. až 12. den otravy. Otrava je smrtelná ve 40 – 50% případů.

Léčba

Úspěšnost léčby a šance postiženého na přežití je závislá na množství požité muchomůrky a včasnosti lékařského zásahu. Nutný je okamžitý převoz do nemocnice a opakovaný výplach trávicí trubice, aby se maximálně omezilo další vstřebávání. Podávají se obrovské dávky penicilinu G (cca milion jednotek na kg tělesné hmotnosti), který vytěsňuje amanitin z vazby na sérový albumin a léky chránící játra (obvykle silymarin v dávce 20 g na kg tělesné hmotnosti na den, zpravidla ve 4 samostatných infuzích). Při brzkém zachycení otravy lze provést odstranění toxinů z krve. Při včasném zásahu existuje šance na plné vyléčení, dojde-li k plnému rozvinutí těžké otravy, končí pacient ve většině případů minimálně s těžkými doživotními následky.

Francouzský lékař Pierre Bastien třikrát dobrovolně požil muchomůrku zelenou v prokazatelně smrtelné dávce. Otravu, kterou si způsobil, však díky léčbě, kterou sám sestavil za použití běžně a volně dostupných léků, pokaždé přežil.

Výskyt

Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Na severní polokouli roste především v listnatých lesích od července do podzimu. Doprovází především duby, ale také habry a buky. Vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích.

Možná záměna

Nedospělou muchomůrku zelenou je možné snadno zaměnit se

Mladé plodnice se podobají pýchavce či prášivce. Od žampionu lze muchomůrku zelenou odlišit barvou lupenů – u žampionu jsou lupeny světle až tmavě hnědé, u muchomůrky jsou bílé.

Dalším odlišným znakem muchomůrky zelené je, tzv. kalich smrti, který u žampionu chybí. Od zelánky, holubinek či masáka-albína se plodnice muchomůrky zelené odlišují tím, že mají prsten a pochvu.



Podobné houby



Diskuze, komentáře ...
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 


TOPlist

Poděkování za fotografie a texty: eM.eR. | WiKi 2016 © PiDi Soft |  Mapa stránek