Hřib žlučník (hořčák)
Podhríb žlčový  |  Tylopilus felleus

Popis

Klobouk průměr 5 - 20 cm někdy i větší. Je smetanově hnědé, žlutohnědé, červenavě hnědé, světlehnědě kožové, ale i tmavohnědé barvy, sametový, polštářovitý, pomačkáním černající. Pokožka je na omak kožovitá a obtížně slupitelná. Nepatrně za vlhka slizký.
Rourky jsou vysoké bílé, snadno oddělitelné, brzy špinavě narůžovělé, světle lososové až masově růžové, v mládí ke třeni přitisklé, později odsedlé a polštářovitě ven vyklenuté. Póry jsou barvy rourek ale stářím a pomačkáním rezavějí.
Třeň 4-15 cm vysoký, 1-6 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý na bázi ztlustlý. Nahoře nečistě bělavý, dole žlutohnědý, nápadný ostře vyniklou velkookou hnědou síťkou.
Dužnina je masitá, dosti tuhá, stárnutím měkne, ve třeni až vláknitá, bělavá, pod povrchem klobouku hnědoolivová, někdy na řezu slabě růžovějící velmi nepříjemně hořké chuti, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach je růžový, šedorůžový až vínově červený, výtrusy elipsoidně vřetenovité, hladké, skoro bezbarvé velikosti 11-18 x 3-5 µm.

Výskyt

Výskytuje se ve všech lesích, hlavně jehličnatých na kyselém podkladu ve vyšších polohách. Někdy roste i ze ztrouchnivělých pařezů. Upřednostňuje bory, modřínové hájky a smíšené lesy, chudou kyselou hlinitou i písčitou půdu. Najdeme jej i v ochuzených kyselých nížinných bučinách, tak ve smrkových monokulturách v rovině a pahorkatině ovšem na nevápenité půdě.

Chuť

Je nepoživatelný pro svou velice hořkou chuť. Jediná houba dokáže dokonale zkazit celé jídlo. Vyloučit se nedají ani žaludeční a střevní potíže.

Synonyma

• podhřib žlučový
• hřib hořký
• lidově také hořčák, žlučák nebo štípák

Možné záměny

• Hřib hnědý (Boletus badius) - jedlý.
• Hřib hnědoskvrnitý (Boletus spadiceomaculans) - jedlý.
• Hřib smrkový (Boletus edulis) - jedlý.